V poslední době jako by mě téma holokaustu pronásledovalo. Minulý víkend jsem strávila v Terezíně při příležitosti několikadenního semináře "Jak vyučovat o holokaustu". Konečně jsem pochopila, jak život v ghettu fungoval, navštívila místa, o kterých jsem neměla ani zdání a vyslechla si působivé vyprávění přeživší Helgy Hoškové.
O to víc se mě dotkla Hana. Že se jedná o velmi zdařilý a čtivý román si myslí spoustu booktuberů a blogerů. Myslím si to i já.
Životy protagonistů, kteří žijí na malém městě, se během tří desetiletí proplétají a vytváří realisticky zachycený příběh, který nás nutí číst dál a dál. Osud Hany se na stranách románu rozplétá velmi pozvolna, však ani nelze tak tragický příběh vychrlit na čtenáře naráz. Ač je již zpočátku jasné, jaká tragická událost Hanu v životě zasáhla, chcete vědět, co se přesně stalo. Stejně jako mnoho Židů za druhé světové byla internována do terezínského ghetta a později transportována do Osvětimi.
Kniha však skrývá mnohem více, než jen převyprávění příběhu jedné Židovky. Před očima nám Mornštajnová kreslí osobu zraněnou zejména po stránce psychické. A právě zachycení psychologie Hany je nejpůsobivější stránkou celého románu, protože i přes všechny fyzické známky zaryté do Hanina těla, jsou nejhorší šrámy na duši, jichž se nelze zbavit, byť se člověk snaží sebevíc.
Počet hvězdiček: *****
http://nakladatelstvi.hostbrno.cz/nakladatelstvi/ceska-beletrie/hana-1270
